nabídka
...kdybyste MĚLI (chvilku otevřených uší, klidné mysli a zavřených očí)
...kdybyste CHTĚLI (zjistit, čemu jsem momentálně podlehla)
...kdyby Vám NEVADILO (že jsou to jen fragmenty písní, které se dají slyšet zatím jen za oceánem),
pak : EVIYAN
:-)
OdpovědětVymazatKrása...
:-)
Včera v MfDnes:
Silná a originální Iva Bittová slova už nepotřebuje
Když si v těchto dnech našinec rozklikne titulní stránku webu legendárního evropského vydavatelství ECM, měl by pocítit hrdost. Není na ní totiž nic jiného než zvětšený obal novinky, na níž se skví pouze dvě slova: Iva Bittová.
Mnichovští ECM platí už několik desetiletí za jedno z nejvýznamnějších vydavatelství zaměřených na jazz, soudobou vážnou hudbu a nejrůznější seriózní experimenty. Dostat se do společnosti, kterou vydává ECM, jež je do značné míry vnímáno jako „podnik jednoho muže“, totiž svého zakladatele a producenta Manfreda Eichera, je pro hudebníka zásadní okamžik. Z českých jazzmanů se to zatím podařilo jedinému, kontrabasistovi Miroslavu Vitoušovi.
Rozhovor dvou nástrojů
Nyní se mezi interprety objevuje Iva Bittová, věčná hledačka a experimentátorka, která jako by se pro prostředí, jehož je ECM zrcadlem, narodila. Na této značce se objevila vůbec poprvé už v roce 2007, tehdy pouze jako interpretka na albu slovenského skladatele Vladimíra Godára Mater. Teď debutuje sama za sebe jako tvůrkyně.
Album nese v titulu pouze jméno interpretky, ale klidně by se mohlo jmenovat Fragments. Tak, s římskými číslicemi, je totiž nazváno všech dvanáct skladeb, respektive improvizací. Je to docela přesné: hudba Ivy Bittové, tak jak se zde představuje, je skutečně v nejlepším slova smyslu fragmentární. Útržky melodií, rytmů a nálad se vzájemně proplétají, a přitom dohromady tvoří jeden zážitek, předávaný i přijímaný. Je to podobné jako na sólových koncertech Bittové, zvlášť když se konají v prostorech příznivých z hlediska akustiky i atmosféry, a tudíž se povedou nad běžný standard. I z nich posluchač odchází okouzlen, jako by omámen, ale emočně obohacen.
Bittová k předání sdělení tentokrát téměř vůbec nepotřebuje slova: i jediné dva zhudebněné texty od Gertrudy Steinové a od Chrise Cutlera mají v kontextu desky spíš zvukomalebný než obsahový význam. Dialog hlasu a houslí je rozhovorem dvou nástrojů, každý z nich má nepřeberně barev i významů. Oproti minulosti je však výrazně klidnější a zcela se vyhýbá jakýmkoli klišé, tedy klišé, která si v některých případech vytvořila sama.
S africkou skříňkou
Iva Bittová se obohacena dvacetiletými zkušenostmi na albu vrátila k výrazu, který byl kupodivu zatím na studiové nahrávce zachycen jen jednou. Totiž na sólovém debutu z roku 1991. Naprostou většinu diskografie Ivy Bittové tvoří spolupráce s jinými hudebníky a tělesy, byť na bázi jejích vlastních skladeb. Přitom ten nejprůzračnější, ale zároveň určitě nejtěžší výraz, tedy jen ona sama s houslemi, respektive africkou drnkací „skříňkou“ kalimbou, prezentuje vlastně paralelně po celou svoji kariéru. A právě v tomto „posazu“ je bezpochyby nejsilnější a nejoriginálnější.
***
Ondřej Bezr
Recenze: CD 90 %
Ano, děkuji za provázání. Právě na základě Iviny desky pro ECM mě napadlo nakouknout na její web a odtamtud už vedly "chlebové drobky" k Evianu.
VymazatVěřím, že se Iva nevzdává slov definitivně :-)
S.