Docela programově se snažím lhát, jen když je to bezpodmíněčně nutné. Ale po konci olomoucky kratochvilného Tichého úterý, večeru poezie věnovaného památce brněnského básníka Tomáše Mazáče, jsem naprosto vyvedena z míry, nebo spíše z tiše spikleneckého posmutnění, zalhat musela, to abych vůbec byla schopna z toho prostoru odejít. Jen jsem poděkovala za darované CD, zablekotala něco jako "napíšu recenzi" a s výmluvou na poslední vlak domů jsem zmizela do ulic města M's. Recenze to nebude, pro tu je nutno mít od díla odstup. A ten ani nemám, ani nehledám. Facebook nemá zrovna dobou pověst, ostatně to já taky ne. Tož co. Můžu směle přiznat, že Tiché lodi jsem potkala právě na vlnách modrých rizikových emocí a domnělého sebepředvádění. Což je ale paradox, protože muzika i kapitán, kormidelník, a posádka včetně posledního plavčíka Tichých lodí jsou introvertní v míře, před níž i takový Karel Plíhal (ve verzi bez říkanek) vypadá jako rozšafný chlapík. Prostě někdo z přá
Proč ne?
OdpovědětVymazathttp://www.marsyas.cz/lyrics/sam_vi.html
Vymazathttp://www.youtube.com/watch?v=Yt4r6ItGJT4
OdpovědětVymazatDěkuji, naprosto to zapadá do mé představy o paní Hochové.
VymazatŠkoda, že jiné moje představy nejsou k realitě tak přitulné :-(
S.
P.S.: Zvolila jsem tu nejliberálnější úroveń možnosti komentovat proto, že jeden z mých čtenářů musel ZTRATIT několik desítek minut svého vzácného času, než se k možnosti komentovat probojoval.
Neznamená to ale, že se komentující podepisovat nesmí.
V opačném případě hrozí, že si budu identitu píšících přizpůsobovat svým přáním.
S.